sobota 30. ledna 2016

Zpátky ke kořenům!

     Cibule, mrkev, petržel, celer. Tomu já říkám "kořeny". Když jsem si prohlížela fotky toho, co jsem uvařila za minulý rok, zjistila jsem, že většina toho jsou omáčky s něčim. Už když jsem byla malá, tak jsem milovala omáčky a vlastně mi bylo jedno, co v nich plavalo. Někdo je třeba polívkovej, já jsem omáčková...
 
Základem všech těchto omáček je...
  • cibule na kostičky / restuj na olivovym oleji, klidně to rovnou osol, přidej divoký koření a počkej až chytne barvu, pak podlij vodou a až se trochu odpaří přidej
  • mrkev na kostičky
  • petržel na kostičky
  • celer na kostičky, všechno společně restuj, čim víc, tim tmavší omáčka bude a na zavěr zalij vodou, vše uvař do měkka a rozmixuj. Když k tomu přidáš citronovou šťávu, máš "svíčkovou" (pro mne to slovo prostě vždycky znamenalo omáčku a né ten kousek masa...). Všechny následující omáčky zjemňuju sojovou nebo mandlovou smetanou.
 
 
"Svíčková" s tofu v těstíčku. Nejlepší s pečivem.


 
Pokud tu omáčku nerozmixuješ a přidáš do ní pár lístků čerstvýho špenátu, může to s pečeným bramborem na tymiánu, vypadat třeba takhle:

 
 
Když do základu před mixováním přihodíš pečenou dýni hokkaido...
 Dýňová omáčka s cizrnou a uzeným tofu


Přidáním mletý papriky a rozmixováním s částí cizrny vznikne:
 cizrna na paprice, tu už snadno doladíš jen čerstvým pórkem.
 
 
No a nebo v základu mixneš i pečenou červenou papriku...
Omáčka z pečených paprik, zeleninový placky, basmati
 
 
     Takhle můžeš zkusit prakticky jakoukoliv omáčku, třeba šípková, jen tak z těstovinami, je božská. Dá se kouzlit i červenou řepou, jídla která jí obsahují, bývají pak růžová, což ocení hlavně děti, ale já to taky miluju :) Takhle se dokonce dá uvařit i koprovka. Je sice oranžová, ale moc dobrá.
 
     Finální úpravy jsou už na fantazii. Takže cukr, sůl, ocet a koření podle chuti.
Všechny tyhle jídla jsou vegan a bez lepku.
A zapíjim je pivem, zásadně.
 
 
     Dobrou chuť!

čtvrtek 28. ledna 2016

...no a jakej čaj máš nejradši?

     Tuhle otázku opravdu ráda nemám. To už by snad bylo lepší se zeptat, který z mých svetrů je můj nejoblíbenější! A stejně nevim. Prostě podle nálady, podle počasí, podle toho, s kým budu trávit čas... Stejně jako po ránu ze skříně vybírám oblečení, tak vybírám i čaj, co budu pít. Ovšem existuje jedna speciální skupina svetrů/čajů, které oblékám/piju, s největším nadšením. Pokud bych si tedy měla opravdu vybrat to (pro mne) nejlepší, zvolila bych tzv. skalní oolongy z pohoří Wuyi v Číně.

     Čaj jsem si oblíbila pro svou různorodost. Umí vonět a chutnat jako pampeliškový med nebo čokoláda, jako rozkvetlá horská louka, čerstvě pokosená jarní tráva, ale objevuji v něm i vůně vzácných dřev, chuť sušeného ovoce, makových koláčů i pečených lilků. Tohle vše umí jediná rostlina - Camellia sinensis - no řekněte, znáte jinou, co toho zvládne tolik? Čaj je o přírodních podmínkách, ve kterých roste a o lidech, kteří jej zpracovávají a třeba i dál skladují. Nese v sobě ducha toho místa, odkud pochází.



Wuyi Shan, foto Vojtěch Mistr, jaro 2015
 
 

     To, že je Wuyi výjimečným místem na Zemi podtrhuje i fakt, že je od roku 1999 zapsáno na seznam UNESCO. Pohoří se nachází v perfektuře Nanping, v severní provincii Fujian v blízkosti hranice s provincií Jiangxi. Nejvyšším bodem je 2158 m vysoká Huanggang Shan a nejnižší místa dosahují okolo 200 m nad mořem. Celé pohoří působí jako ochranná bariéra proti přílivu studeného vzduchu od severozápadu a zároveň funguje jako hradba pro teplý vzduch od moře, který tak v údolí zůstává. Výsledkem toho má oblast vysoko vzdušnou vlhkost (80 - 85%) a také zde hodně prší (až 2200 mm v jihovýchodní části a 3200 mm na severu, což je asi o polovinu víc než průměrný srážkový úhrn na nejdeštivějším místě v ČR za odbobí 1961 - 2000). Navíc jsou zde často mlhy a to společně s teplotami mezi 12   až 18 °C tvoří ideální podmínky pro spokojený růst čajovníku. Ten patří společně s bukem (Fagaceae), vavřínem (Lauraceae), magnólií (Magnoliaceae) a vilínem (Hamamelidaceae) mezi nejběžnější vegetaci. Geologicky je toto místo také zajímavé. Na východě najdeme nejvíc červeného pískovce (obsahuje hodně železa a to se taky promítá v typické chuti místních čajů), na západě se spíš setkáme s druhem horniny ze sopečného popela, zvaným tuf, ale i s ryolitem a žulou.
 
     Čaje z Wuyi jsou silné, jako tamní hory. Voní kořením, dřevem, jsou zemité ale sladké a občas mi právě připomínají vůni již zmíněných pečených lilků. ( Jestli nemáš rád lilek, tak to ještě neznamená, že ti ten čaj nebude chutnat. Sama jsem tu vůni identifikovala až potom, co jsem ucítila pečený lilek v kuchyni, kde jsem kdysi pracovala. S chutí té zeleniny to tedy moc společného nemá.) V chuti jsou intenzivní, vyplní celá ústa a bývají cítit i dlouho po dopití. Já mám nejradši čaje, jejichž chuť cítím v nose při dýchání i ve chvíli, kdy už se dívám na prázdný šálek. Vzhledem k tomu, že při zpracování prochází lístky i pečením (na dřevěném uhlí nebo v takových elekrických troubách) obsahují i jistou dávku "ohně". Tyto čaje zahřívají tělo a uklidňují mysl. Pro zimní odbobí naprosto ideální. No vážně, jen si to zkus :)
 
kutivar Rou Gui a zeleninová polévka
 
 
Přeji krásné chvíle u čaje. Ať už pijete sami nebo ve společnosti Vašich blízkých.
 
 


středa 27. ledna 2016

Čajování na zahradě

    


 
 
Těším se na jaro!

Domácí kokosové mléko

     V říjnu 2014 jsem přestala pít mlíko. To od kraviček. Vlastně mne k tomu vyhecovala kamarádka, ať to s ní na měsíc aspoň zkusim (a přidala pár informací o tom, že mlíko vlastně vůbec neni tak zdravý). Souhlasila jsem. Já, která bez cappuccina nerozezná den od noci!

     Absence ranního másla na chlebu a grilovanýho hermelínu nebyla nic proti utrpení bez oblíbeného nápoje... Proto jsem se v Budějcích vydala na průzkum kaváren,  jejichž nápojový lístek bude obsahovat i magickou formulku "rostlinné mléko". A objevila jsem hned tři! První část mise byla tedy splněna. Jenže co doma? Jak to vyřešit tam? Nabídka mlíka z kytek je v obchodech velká, jakož i jejich cena. Ale internet mi poradil, háže na mne návody, jak udělat mlíko z ořechů, semínek, kokosu a všeho možnýho, takže už zbývá jen vyslat hodně silné přání, aby to všechno muj mixér vydržel.

     Jako hlavní surovinu jsem vybrala kokos. Sáček sušeného strouhaného kokosu a vodu. Víc není třeba. Kokos se namočí do vody (nejlíp přes noc, ale stačí i pár hodin) a už se to jen rozmixuje na kaši, kterou je třeba občas doředit. Tekutina se slije přes plátýnko (je dobrý se toho nebát a hezky to vyždímat). Já nic do mlíka nepřidávám. Cukr ani sirup. Ale ty to klidně zkus! Naliju ho do lahve a schovám v lednici. Poctivost mé práce je vidět za chvilku. Voda se začne oddělovat od kokosového tuku a vzniká vlastně taková kokosmetana. A ta se hodí nejen do tý kávy, ale i na vaření a pečení. K výrobě tohoto mlíka lze použít i čerstvý kokos a myslim, že je to i mnohem chutnější varianta.

     Po celým tom měsíci bez laktózy jsem se napila i klasickýho cappuccino....a musim se přiznat, že už mi vůbec nechutnalo. Takže ať žijou rostlinný mlíka! Ať žije kokos, mandle a lískový oříšky!


...protože tady je ta šťastná kravička na místě...
 
 
PS: ten vyždímanej kokos z plátýnka přidej do těsta na buchtu, nemusíš to vyhodit :) Jednu takovou "zbytkovou" buchtu jsem pekla a recept na ní se určitě objeví v některém z dalších článků.

 
 
 

úterý 26. ledna 2016

Tak o čem to bude?



O čaji...
*Sencha Nobeoka, jarní osvěžení
 
 
....o jídle (a snaze o to, aby chutnalo i očima)...
*Tofu s omáčkou z kořenové zeleniny a pečených paprik s cizrnou
 
 
...taky o kávě...
*El Salvador a Honduras, 100% arabica z pražírny Jedna Radost v Českých Budějovicích podávaná s domácím kokosovým mlékem
 
 
...a hodně i o pečení...
 

 *koláč z cukety s karobem a goji
 
 
...a to zdaleka není všechno. Nechám se sama překvapit...