neděle 27. března 2016

Tofu, miluju tofu!

Tofu je jednou z mých nejoblíbenějších surovin. Dá se s ním opravdu kouzlit a nebo ho jen tak nakrájet a vytunit jím housku k svačině (v takovým případě doporučuju uzené tofu). Zároveň vůbec není časově náročné na přípravu. Jeden z nejčastějších pokrmů, které si připravuju je obalované tofu se salátem.


Obalované tofu se salátem s cizrnou
 
 
V tomto případě používám tofu natural a kořením podle toho, na co mám chuť. Těstíčko dělám z
Hrašky na obalování podle návodu, ale ještě předtím tofu nakrájím a posypu kořením (nejradši tymián nebo kari, prostě něco výrazného). A obalím v kukuřičné strouhance. Na fotce je jen tofu v těstíčku, ale se strouhankou je to fakt lepší ;) Salát je klasika - směs salátových listů, rukola, cizrna z plechovky, cherry rajčata a zálivka z olivového oleje, vinného octa, cukru, soli a citronové šťávy.
 
 
Jeden z nejlepších stylů úpravy tofu je podle mne rozdrobení tofu a následné osmažení na pánvi. Na to mi nikdy nikdo neřekl, že "to nemá chuť".  Jasně, že hezky na cibulce, s kořením. Když přidáte kmín, kurkumu a černou himalájskou sůl, máte vegan "vajíčka". Já je tady připravila s červenou paprikou a koriandrem. Jako přílohu jsem zvolila bramborový kostičky. Ty se chvilku povaří a pak opečou na pánvi. Nejchutnější jsou s římským kmínem. Zelenina je jen lehce orestovaná na olivovém oleji a osolená, koření už žádný.
 
 
 
Tofu & bramborové kostičky & letní zelenina
 
 
A to nejzábavnější nakonec. Tofu kostky s polníčkem a žampiony. Žampiony oloupu, rozkrájím na čtvrtky (větší na šestiny) a hodím na rozpálený olej. Chvíli restuju, pak osolím, aby pustily vodu a ta, když se odpaří, je hotovo.. Tofu natural nakrájím na větší kostky, které osolím. Připravím si dvě krabičky s víčky, do kterých dám mouku a strouhanku. Kostky tofu hodím do krabičky s moukou, zavřu a pořádně s ní zaklepu (všechny děti to moc baví a mne vlastně taky). Pak kostky hodím do Hrašky na obalování a odtud putují do krabičky se strouhankou... takhle krabičková metoda se dá použít na cokoli, dělám tak květák, brokolici i sójové nudličky. A když si do krabičky s moukou dáte i koření a sůl, bude to ještě rychlejší ;)
 
 
 
Tofu křupavé kostičky s žampiony, polníčkem a cherry rajčaty


Nejlepší na tom všem je, že tyhle recepty jsou do půl hodiny hotové i s naservírováním. Takže jsou opravdu mnohem rychlejším řešením než se najíst v restauraci. Tofu využívám často i při pečení sladkostí, ale to si nechám na některý z dalších článků.
 
 
 
 Přeji dobrou chuť :)
 
 



sobota 26. března 2016

Velikonoční beránek

Letos jsem pekla dva. Jednoho "normálního" (pro návštěvy, jelikož tety prskaj kvůli sójovýmu mlíku) a druhýho jen z rostlin. A z toho jsem se rozhodla udělat hlavní hvězdu tohoto článku. Recept je víc než jednoduchý..

  • hrnek a půl polohrubé mouky (já dala mix pohankové a rýžové)
  • hrnek cukru
  • necelý hrnek mléka (použila jsem sójové)
  • vanilková Hraška (podle návodu, z původního receptu nahrazuju dvě vejce)
  • čtvrt hrnku slunečnicového oleje
  • zrníčka z vanilkového lusku (dle chuti, dávkovat opatrně)
  • kůra z jednoho bio citrónu
  • necelý balíček prášku do pečiva

Postup: všechno do mísy a pořádně promíchat (žádný hrudky netolerujte). Do těsta nedávám klasicky kandované ovoce, ale sušené brusinky a kousky sušených švestek. Prášek do pečiva sypu jako úplně poslední a přes sítko. V tu chvíli už mám taky troubu nahřátou na 180 °C. Formu (i teflonovou)  na beránka vždycky vymažu olejem a vysypu hrubou moukou. Párkrát jsem to neudělala a beránek přišel o nos.. Peče se docela dlouho, skoro hodinu. Když začne rychle tmavnout, přikryju ho alobalem, aby se nepřipaloval.

Jakmile je upečeno, nechám formu stát, dokud není tak "akorát" teplá. Pokud jde vzít do ruky, může beránek ven. Po vychladnutí ho polévám čokoládou (rozpustit tabulku s polovinou mandlového mléka - asi 100 ml). A protože jsme v  Kvítkovicích, oči jsou ze sedmikrásek... lentilky už vyšly z módy.
 

 
 
Krásné svátky jara!
 
 

úterý 15. března 2016

Lilek & cuketa

Lilek (společně s brokolicí) je v mém okolí asi tou nejdiskutovanější zeleninou a to ne zrovna v dobrém slova smyslu - "Jak to můžeš jíst? Má to barvu jako bláto a žádnou chuť.." Proto jsem se rozhodla mu udělat trochu "promo" a pomůžu si jeho oblíbenější sestrou cuketkou. *spíš mi jako sourozenci připadají. I přesto, že jsou z jiné čeledi.

Cuketa je fajn. Vypadá trochu jako okurka, což může konzervativce uklidnit.. Dá se jíst i syrová (tady fakt doporučuju tu ze zahrádky), ale lepší je grilovaná a nebo plněná...




Recept je úplně jednoduchý. Cuketa se podélně rozřízne a vydlabe. Pak se z obou stran rychle orestuje a osolí. Takto je už připravená na naplnění. A tady už si můžete pohrát. Já plnila směsí rozmixované rýže a hub. Kořenila jsem výrazně víc. Růžovým pepřem a tymiánem. Ale můžete do ní dát mix jakékoliv zeleniny, sóji, prostě na co si vzpomenete.  Cuketu stačí  zapéct na 200 °C, tak 15 minut a nejlíp ve vrchní části trouby, ať to máte hezky opečený a ne jak já (uchvátaná, hladová..). Jako přílohu jsem zvolila brambory. Ty jen napůl uvaříte, pak zakápnete olejem, osolíte a dopečete v troubě. Lehké letní jídlo je hotové.
 
S lilkem to můžete udělat podobně. Rozříznout podélně na poloviny a dužinu nařezat "na ježka". Tady je třeba postupovat opatrně, abyste neprořízli slupku. Pak lilek "rozježíte" a dovnitř nasypete koření na grilovanou zeleninu, sůl a zalijete lehce olivovým olejem. Navrch dávám kolečka rajčat. Přiznám se, že nevím, jak dlouho ho peču. Prostě ho občas zkontroluju a když voní a je trochu rozpláclej, je hotovo. Nejvíc mi chutná s pečenými batáty (nakrájet, osolit, okořenit tymiánem, zalít olivovým olejem, péct 30 - 40 min na 200°C). Mňam...
 
 

 
 
Lilek s cuketou jsou sexy! A to, že nemají chuť je právě jejich největší výhodou. Můžete si je ochutit jak se vám jen zlíbí. Takové možnosti vám mrkev prostě nedá :)




pondělí 14. března 2016

Klasická kniha o čaji

Klasická kniha o čaji Mistra Lu Jü (DharmaGaia 2002) nebyla první, kterou jsem o této bylině četla, ale jedno prvenství má - je to první knížka vůbec, kterou jsem přepsala. Propiskou do sešitu.
 
Měla jsem jí půjčenou a při četbě jsem si začala dělat poznámky. Byla jsem tenkrát ještě trochu zmatená ze všech těch slov jako je chawan, chasen, chataku, chado, (čačača....), proto jsem byla ráda za takové podklady. Navíc plné příběhů.
 

 
"Žen Tan, druhým zdvořilostním jménem Jü-čchang, byl od mládí znám a obdivován pro své nadání. Od té doby, kdy musel s ostatními prchnout ze severu a překročit Řeku, ztratil o všechnu slávu zájem. Jednou jej kdosi uhostil čajem. Žen Tan se ho zeptal: "Je to čcha, nebo ming?" Hostitel mu neporozuměl a byl zmaten. Když to Žen Tan viděl, opravil se:"Ptal jsem se jen, zda se to má pít horké (že), nebo studené (leng)."
(Nové příběhy z elegantního světa)
 
 
 
 
Nakonec jsem se do studia Čcha-ťing natolik zabrala, že mám teď svou vlastní, opsanou verzi.
Zároveň si odnáším dobrý pocit z toho, že má kariéra opisování neskončila už ve škole, při písemkách z dějepisu...
 
 

pátek 11. března 2016

ŠIROKO - (nejen) kavárna s čajem, jako přidanou hodnotou


Ráda bych Vám představila můj oblíbený podnik v Českých Budějovicích. Je jím útulné místo jménem Široko. Záměrně jsme použila slovo "podnik", protože "kavárna" vystihuje asi tak jednu čtvrtinu toho, čím Široko opravdu je. Nechci Vám popisovat, co všechno si zde můžete objednat ani jak vypadá interiér, ale spíš bych ráda vyjádřila tamní atmosféru. Vše ostatní najdete na FB stránkách https://www.facebook.com/sirokodaleko/

Tento článek nosím v hlavě už od počátku mého blogování, jen se mi pořád nedařilo sejít se s tím správným člověkem, abych získala podklady pro jeho napsání.  Buď byl na dovolené v USA, pak byl pro změnu v UK a když už by ten čas byl, byla neděle - můj jediný odpočinkový den, takže jsem se domluvili, že to necháme zatím otevřené.

To ráno při mne ale stála snad sama Svatá Arabica! Vešla jsem do Široka, pro své milované cappuccino z mandlového mléka a za barem stál ... Adam Pokorný, ten který to tu má všechno na svědomí :) a opravoval mlýnek... místo cappuccina jsem si objednala aeropress a zároveň jsem uloupla půlhodinku Adamova času, abych ho mohla trochu vyzpovídat.

Zajímalo mne, jak vůbec přišel na myšlenku otevřít kavárnu a tak teď sedím a poslouchám vyprávění o tom, že první plán nebyl vůbec takový.... Adam kdysi pracoval v Café Hostel, kde společně s kamarádem spravovali hostel a zařizovali vše ohledně ubytování. Jeho snem bylo mít v centru Budějovic penzion. Ten se ovšem rozplynul hned po shlédnutí naplánovaného rozpočtu... Nakonec se rozhodl pro radikální řešení a vystěhoval z bytu sám sebe, aby tu mohl začít stavět pokoje pro ubytování. Trvalo to asi rok a půl a dílo se dařilo natolik, že by byla škoda tak pěkné ubytování provozovat "jen tak", samostatně. V nápadech zaznělo mít recepci, ale to se konec neukázalo nijak finančně výhodné.. Po dalším přemýšlení přišla myšlenka spojit ubytování s kavárnou. Adam vypráví, že sice doma měl v tu dobu docela kvalitní domácí kávovar s pákou, ale o kávě nic moc nevěděl. V tu chvíli "přichází na scénu" jeho přítelkyně Martina, která má  s tímto zkušenosti z předchozího zaměstnaní. Začínají tedy stavět interiér a po večerech doma trénují přípravu espressa a šlehání pěny. Celý tento příběh končí (a zároveň začíná nový) 1. listopadu 2014, kdy Široko poprvé otevírá své dveře návštěvníkům. Zároveň vzniká možnost se ubytovat v jednom ze čtyř pokojů.




Dál jsem zvědavá, jak vybírali sortiment, který nabízejí. Ať už jde o kávu, čaj, alkohol, limonády nebo jídlo, jsou zde přesně dané standarty, kterých se drží. Míra kvality všeho, co zde můžete ochutnat je na Budějce dle mého názoru opravdu vysoká. Zároveň Adam dodává, že určitá úroveň podniku není v nastavení standardu a jeho absolutním dodržení, ale v umění být otevřený změnám.

Co se týče kávy, byla v nabídce od začátku Bonanza. V současné době připravují kávu od Original Coffee. Důvodem změny dodavatele bylo hlavně to, že Bonanza lehce změnila recepturu jejich směsi a také objednávání kávy z Německa není úplně bezproblémové. Aeropress, který jsem dnes ochutnala byl z Ethiopské kávy (na výběr byla i káva z Rwandy) a byl příjemně lehký a ovocný. Ještě se mi tu nestalo, že by mi některá káva nechutnala, což svědčí o určité vyváženosti jak umění baristů, tak kávy jako takové.

Jedna třetina rozpočtu byl tenhle kávovar. V tu chvíli byl druhým v ČR.

Další pro mne velkou zajímavostí je zde čaj. Obvykle by mne ani nenapadlo si ho v kavárně objednat. Ale zde se toho nebojím. Adam tady vsadil opět na kvalitu a čaj i nádobí, ve kterém ho podává vybírá v TeaShopu Čajového ateliéru, což je myslím asi ta nejlepší možná volba.  V nabídce jsou tři čaje (zelený, bílý a červený) z Číny. Výběr byl takový, aby se nálev dobře připravoval i v kavárenském presu a zároveň byl chutný. Podává se ve větších porcelánových konvičkách a je možné si požádat i o druhý nálev.  





Nenajdete zde žádné známé značky limonád. Prostě klasickou kolu si tu nedáte, ale můžete ochutnat něco nového, v mnohem lepší kvalitě. To samé platí i u destilátů.  Nabídka jídla je na taky poměrně pestrá. Každý den si můžete dát polévku, slaný quiche a na výběr je i spousta sladkých dortíků a koláčů místní (!) výroby. Některé z uvedených jsou i veganské a bezlepkové a nabídka rostlinného mléka ke kávě je zde samozřejmostí (jupí!).

 
vegan
 

Široko je místem, kde se schází různí lidé. Není to typická moderní kavárna pro určitou skupinu lidí ani místem, kam když přijdete, jste buď ze všech nejmladší nebo nejstarší.  Klidně tu můžete vidět středoškolačky klábosející o spolužácích a vedle nich probíhající obchodní schůzku mezi dvěma muži v oblecích. To je mi na "tom všem" asi nejsympatičtější.




3 otázky pro Adama:

Jaký zákazník je pro tebe zajímavý?
"Kdokoliv bez ohledu na věk a společenské postavení, kdo si potrpí na konzumaci kvalitního a zároveň svou návštěvou přispěje k pohodě, o kterou se tu snažíme. Mám velkou radost, když přijdou třeba tři babičky na "vídeň", že nejsme jen hipsterská kavárna."

Kde si pil nejlepší kávu? Takový to, že tě to posadí na zadek :) ?
"Wrecking Ball Coffee Roasters Union st., San Francisco!" (Já nevim....asi tip na výlet?)

A prosím tě....vysvětli mi tu hlavu! (pozn. V zadní části kavárny visí na zdi vycpaná hlava divočáka)
(...se normálně směje!):"Tu jsem dostal od kamaráda k třicátinám. Je to takovej bod kavárny, kterej je hodně diskutovanej asi i proto, že sem chodí dost veganů... Sám jsem jí na tu zeď pověsil před otevřením a od tý doby tam prostě zůstala.


Děkuju Adamovi za jeho čas a ochotu sdílet svůj příhěh!


 Celému týmu Široko přeji spoustu spokojených zákazníků a za sebe děkuji, že jste!
 
 
 
Odkazy:
https://www.facebook.com/Bonanza-Coffee-204175556361/

Všechny fotky jsem použila z Instagramu Široka (samozřejmě se svolením).


čtvrtek 10. března 2016

Tulipány


...jen tak, pro radost...


...moje nejoblíbenější...


...bílé tulipány...


Čajový herbář

Botanika se stala mou zálibou už ve druhém ročníku střední školy. Způsobil to Ing. Josef Míchal (náš tehdejší učitel). Tento pán, ač důchodového věku, byl tak vitální a nadšený flórou, že to přenesl i na mne. A vlastně to jinak ani být nemohlo. Jeho vysoké nároky na studenty a "ostrý"  humor jste buď mohli milovat (a dokončit ročník) nebo nenávidět (a druhák si zopakovat).

Už tehdy mne bavilo zkoumat různé tvary listů a jejich "přisednutí" ke stonku, hledat rozpoznávací znaky a zapisovat květní vzorce... Takže asi nikoho nepřekvapí, že moje čajování nekončí vysypáním obsahu gaiwanu do kensui.

Často lístky přebírám a pozoruji jejich případné odlišnosti; jestli jsou měkké a snadno se trhají a nebo jsou spíš kožovité, připomínající netopýří křídla. Občas se najde takový exemplář, který je prostě tak hezký, že ho osuším, rozprostřu na sklo a lisuju.... a pak lepím na papír a popisuju :)




Výsledky mého snažení jsem se pokusila vyfotit a takhle to dopadlo:


stránka herbáře
 
Bai Mu Dan 2015
 
2013 Banton

čekají na popisky a zařazení do desek
 


Líbí?


středa 9. března 2016

Placky


"Co to je, to placatý?"
"Placka!"

Od dob bramboráku mám tendenci všemu podobnému říkat surovina-ák. Cukeťák, Hokajďák, Tuříňák....to by ještě šlo, ale Brokoličák už je divnej a s květákem si už vůbec nevím rady...

Proto jsem se rozhodla všemu říkat placky.

A tady jsou:
 
 
 
Dýně Hokkaido
 
recept: dýni nastrouhám nahrubo a osolím. Chvilku nechám stát, trošku změkne. Na stejnou dobu namočím lžíci lněných semínek do vody (nejlepší jsou drcený). Asi po deseti minutách smíchám gel který vnikl z lněných semínek s dýní a okořením majoránkou (tady se fakt meze nekladou, dejte si tam na co máte chuť). Přidávám i lisovaný česnek a zahušťuju nejčastěji směsí pohankové a rýžové mouky. A pak už klasicky, smažím na pánvi, jako bramboráky.
 
                


 
Brokolice & Květák 
 
recept: ať už použijete brokolici nebo květák, vždycky je potřeba je nejdřív uvařit (v osolené vodě) a nechat vychladnout. Pak už stačí dát je do vyšší nádoby, přidal gel z lněných semínek, sůl, pepř, na květáku mi chutná kari, na brokolici římský kmín a koriandr, a trošku rozmixovat tyčovým mixérem. Možná a i trochu podlít vodou, musí z toho být taková hustá polévka.. pak zahušťuju bezlepkovou moukou, jakoukoliv hladkou, dokud z toho není hustá kaše. Tu pak lžící roztírám přímo na pánev. Je to trochu matláníčko, ale jde to docela rychle. Obracet opatrně ;)


Květákové placky, šťouchané brambory s mrkví, růžičková kapusta

Brokolicové placky s bramborovou kaší



 
Sója
 
recept: chvilku povařím sójový granulát v osolené vodě a klidně rovnou s kořením (něco jako grilovací), nechám vychladnout. Pak je třeba zbavit sóju  nejvíc vody. Takže se vůbec nebojte jí rukama vyždímat. Přidám gel z lněných semínek a přidám najemno strouhanou, restovanou kořenovou zeleninu a cibuli. Zahušťuju zase bezlepkovou moukou, ale spíš hrubší. Čiroková byla fajn. Tyhle placky se hodí i do burgru nebo k sváče na výlet.

S omáčkou z pečených paprik a rýží Basmati


 Tady jsem navíc do směsi sóji přidala rozmixovaná sušená rajčata a česnek.



Dobrou chuť :)

 
 
 


úterý 8. března 2016

Čajové nádobí II.

 
 
třešničkový dárek přivezený z Číny



slévátko, "uloveno" na ČajomírFestu 2015
 

 
hobin koupený v TeaShopu v Českých Budějovicích
Japanese Pottery Kuwabara and Otani Ware
 
 
 
 
 
 
 
yunomi z dílny pana Jurníčka
 


 
 
 
 
 



pátek 4. března 2016

V hlavní roli luštěniny

Zásadní pro tento recept je začít včas....takže včera. Protože když nenamočíte luštěniny v předvečer jejich plánované přípravy, může se z oběda celkem snadno stát i pozdní večeře.

Já jsem v klidu - včera jsem dala do vody cizrnu, fazole "adzuki" a fazole "bílá ledvina". Od každého jsem dala tři hrsti a jsou z toho tak dvě porce. Tento recept je náročný i na počet nádobí, protože každý druh luštěnin jsem vařila zvlášť, vždy v čerstvé a neosolené vodě. Sůl při jejich vaření zpomaluje měknutí, takže další hrozba, že oběd bude pozdě.

No a teď máte čas, než se to uvaří (já si stihla dát kávu a vyžehlit prádlo). Když jsou fazole i cizrna měkké, začínám restovat (na oleji) cibuli a mrkev s celerem. Tuhle směs rovnou osolím a okořením a to saturejkou, dobromyslem a trochou kari. A protože chci mít omáčku, tak přidám i rajčatový protlak a vodu (nebo domácí kečup) a zahustím kukuřičným škrobem. Do pánve nakonec přidám všechny luštěniny, prohřeju a dosolím, když je třeba.

Pánové si k tomu zajisté dají krajíc chleba, dámy budou rády, když to vůbec zvládnou sníst :)


(...ano, vidíte správně, to zelený je medvědí česnek, je to tady!)
 
 
Dobrou chuť :)
 
 
PS: pokud se bojíte nepříjemností spojených s konzumací luštěnin, tak věřte, že pokud je budete namáčet, jak se mají a z cizrny budete odstraňovat slupky po uvaření, budete mít po jídle klid :) Saturejka tomu taky pomáhá a to nejen svou chutí.


Čajový deník...

...je spíš občasník, kam zapisuji zážitky při pití čaje. Jeden z nich jsem se rozhodla zveřejnit; třeba bude někomu inspirací...



 
 
Ali Shan Jin Xuan Dong Pian
Jiří Melzer
 
 
Suché lístky voní silně mléčně. Pro mne až skoro nepříjemně. Po opláchnutí se toto ztrácí a přichází květiny a sladkost. Chuť nálevu je jemná, florální, hladí. Mléčnost okrajově.
 
Při třídění listí pro lisování do Čajového herbáře (o tom někdy jindy...) mne zaujaly dvě skutečnosti. Lístky jsou jednotné a i po vylití do kensui vypadají hezky, nejsou potrhané, většinou po třech, až čtyřech na řapíku. Jsou však náchylné k odtrhnutí. Nejspodnější lístky odpadávají při dotyku, byť jsou pevné a kožovité. Tento fakt mi byl později vysvětlen jako znamení toho, že byl čaj sklízen ve vhodnou dobu, kdy bylo ve vzduchu nejmenší možné množství vlhkosti.
 
Jak se bavíte čajem Vy?